Kumite ve škole Kyudokan je chápáno nikoli ve vztahu sportovního utkání dvou soupeřících podle soutěžních pravidel, ale ve vztahu aplikace jednotlivých technik pro jejich použití v praxi. Tradiční škola Kyudokan je specifická mimo jiné tím, že například na rozdíl od soutěžního pojetí karate, zde kryt není určen jen k vykrytí, ale může být i úderem, a naopak zase může být technickým způsobem, jak se vyprostit například z úchopu. Ve většině jiných pojetí karate je úder úderem, kryt krytem, blok blokem a k ničemu jinému tyto techniky nejsou používány. Kyudokan, jelikož není založen na soutěžním pojetí, tato omezení jak využít techniku nemá.
      Kumite školy Kyudokan samozřejmě obsahuje i stanovené formy kumite, ale tyto jsou určeny jen k technickému a tělesnému rozvoji každého jedince. Nejdůležitějším prvkem, který je zřejmý ve všech technikách školy Kyudokan, je princip Marumi-Muchimi a správné načasování. Některé styly karate kladou důraz na vykrytí a poté provedení protiútoku. Škola Kyudokan ve své vyšší formě Jiyu-Kumite učí vykrýt spolu s protiútokem tak, aby toto byl jeden jediný pohyb. Časové rozpětí mezi krytem a protiútokem (i když bude krátké) dává vždy útočícímu určitou šanci v útoku pokračovat. Protože škola Kyudokan byla vytvořena na základě principů tradiční formy okinawského Tode, které bylo výlučně sebeobranného charakteru, tento element, tj. vykrýt útok a až poté provést protiútok, který byl vytvořen až v souvislosti se zavedením soutěžního pojetí moderním karate, zde není obsažen.

      FORMY KUMITE

      Škola Kyudokan obsahuje několik tréninkových forem Kumite, ale v podstatě existují tři základní formy, které se od sebe liší svým obsahovým principem. Tyto formy kumite jsou určeny pro rozvíjení principů technik a jejich následné uplatnění v praxi. Proto více než "drtící" úder, nebo fyzická síla, je při cvičení všech forem Kumite preferován princip Marumi-Muchimi.